Skladatel a kontrabasista Jaromír Honzák vnímá kořeny evropského jazzu skutečně do hloubky. Až k tzv. staré hudbě, jak prozrazuje už název alba Early Music. Přitom jde pochopitelně o muziku zcela současnou.
Jak to tedy je s ponorem Jaromíra Honzáka do hudby evropského středověku, renesance a baroka?
„Inspirace starou hudbou souvisí s mým nedávno ukončeným studiem na jazzové katedře brněnské JAMU. Předtím jsem se o tuto hudbu aktivně nezajímal. Jako ‚žáček ve škole‘ jsem však absolvoval kurz staré hudby u paní doktorky Jany Michalkové Slimáčkové. Středověká hudba na mne hluboce zapůsobila, velmi mě zasáhla například Perotinova skladba Viderunt Omnes,“ vysvětlil ostřílený pedagog svoji novou „žákovskou“ zkušenost v rozhovoru pro časopis Harmonie.
„Také jsem zjistil, kolik jazzových hudebníků a tvůrců soudobé hudby včetně mého oblíbeného Stevea Reicha se starou hudbou inspiruje. Vlastně jsem objevil Ameriku až v pokročilém věku.“ Zároveň Míra Honzák uvedl na pravou… ehm, ‚míru‘, jakou ‚měrou‘ k onomu prazákladu evropské koncertní hudby přistoupil:
„Nakonec by název Early Music mohl být trochu zavádějící. Není to tak, že by celé album bylo v duchu staré hudby, ale několik skladeb je středověkou hudbou inspirováno. Název vymyslel vydavatel Petr Ostrouchov, který jej ale chápe spíš jako označení něčeho nadčasového ve vztahu k inspiračním zdrojům, které v mojí hudbě slyší.“
Album uvádí krátká kontrabasová etuda prolínající do polyfonie skladby Ray of Sun, opravdu trochu evokující postupy „staré“ hudby. Také melodika působí lehce „středověce“, ovšem o otrockém vnímání dávných pravidel nemůže být ani řeči. Aranžmá i improvizace se brzy rozvine podle současných zvyklostí. Zvláště „vybočí“ brilantní kytara Davida Dorůžky, která ani náhodou nectí statičnost starých kontrapunktů a stupnic.
Ostatně pravidly staré hudby se nenechá omezovat ani úprava autentické středověké anonymní sakrální skladbičky Tournai Mass, jedné ze dvou výjimek z jinak autorského repertoáru alba.
A zcela mimo „starý mustr“ je například Catching the Elusive, vystavěná na uvolněném baskytarovém groovu a nejen díky rozvolněnému Fender pianu Víta Křišťana částečně evokující estetiku fusion.
Zcela soudobá je pochopitelně i ona druhá výjimka z autorství repertoáru, přepracovaná píseň Březový háj kultovního písničkáře „alternativce“ Oldřicha Janoty. Je krásné, co z původní melodie dokáže úprava vytěžit. Zvláště když se přednesu a rozvíjení tématu ujme empatický Luboš Soukup, zde elegantně střídající rejstříky klarinetu.
Tentokrát – a vlastně výjimečně, nepočítáme-li např. domácí projekt Face of the Bass ‒ zvolil protagonista kompletně „českou“ kapelu. A určitě ne proto, že by měl na mysli okřídlenou barokní frázi „Čechy jsou konzervatoří Evropy“. Stačí, když se podíváme na soupisku muzikantů a je jasné, že úroveň nahrávky zůstala „světová“. Co hráč, to svrchovaný instrumentalista po právu patřící na nadnárodní scénu.
Jaromír Honzák Jaromír Honzák|foto: Dušan Tománek
Krom již jmenovaných na albu exceluje také bubeník Marin Novák, který výborně ovládá jak rytmicky košaté zdobení, tak přímočaré, hybné groovy. Pěkně postaveným sólem se blýskne v Tournai Mass.
K dobrému výsledu určitě přispěl i fakt, že jde o hudebníky výborně sehrané i z Honzákovy současné koncertní kapely. A v případě Dorůžky a později i Krišťana vůbec dlouholeté spoluhráče.
Výsledná nahrávka, zvolená jednoznačně Albem týdne, působí natolik přesvědčivě, že bychom velezkušeného pardála Jaromíra Honzáka málem hecovali: jen ať jde zase studovat nějaký další hudební žánr, kterému se dosud nevěnoval.
Jaromír Honzák – Early Music
Jaromír Honzák – kontrabas, baskytara
David Dorůžka – elektrická a akustická kytara
Luboš Soukup – klarinet, tenorový saxofon
Vít Křišťan – piano, elektrické piano a elektronika
Marin Novák – bicí, perkuse, zvonkohra
Label: Animal Music, 2017
autor:
Tomáš S. Polívka
odkaz na recenzi: https://jazz.rozhlas.cz/jaromir-honzak-na-ceste-za-davnymi-inspiracemi-6503825