Jaromír Honzák Quintet

Luboš Soukup
klarinet, tenor sax
David Dorůžka
kytara
Vít Křišťan
piano, Fender Rhodes, elektronika
Martin Novák
bicí
Jaromír Honzák
kontrabas, baskytara

Hudba kvinteta je tvořena převážně vlastními skladbami leadera. Vyznačuje se společně sdíleným smyslem pro specifický hudební jazyk—soudobý jazz otevřený inspiraci jinými hudebními styly, komorní a současně nabitý strhující energií.

Současné tuzemské složení mého kvintetu je mojí “kapelou snů”. Jsou to fantastičtí muzikanti, kteří dokáží mé hudební představy naplnit lépe, než si vůbec umím u jednotlivých skladeb představit.

Jaromír Honzák

O historii mojí kapely

Polský pianista a skladatel Kuba Stankiewicz, můj spolužák z Berklee, mě během 90. let seznámil prakticky s celou polskou jazzovou scénou, protože mě zval do svých rozličných projektů, ve kterých jsem se s těmito lidmi potkal. Když jsem kolem poloviny 90. let zatoužil po sestavení vlastní kapely, se kterou bych hrál svou vlastní hudbu, byla volba spoluhráčů jasná: oslovil jsem své oblíbené polské muzikanty Kubu Stankiewicze a saxofonistu Piotra Barona, tehdejšího blízkého Kubova spoluhráče. Toto jádro jsem doplnil svými pražskými přáteli (Pavel Bady Zbořil, Peter Binder, David Dorůžka a další) a na jednotlivá alba postupně pozval své další spolužáky z Bostonu, jako byl bubeník Jorge Rossy (album Earth Life), kytarista Christian Rover (Present Past), nebo saxofonista Chris Cheek (Little Things).

Postupně se proměnila i polská část kapely, když jsem na pozdější projekty zval pianistu Michala Tokaje a bubeníka Lukasze Zytu.

Mezitím v Česku dozrála nová generace muzikantů a bylo přirozené některé z nich oslovit. Současné tuzemské složení mého kvintetu je tak mojí “kapelou snů”. Jsou to fantastičtí muzikanti, kteří dokáží mé hudební představy naplnit lépe, než si vůbec umím u jednotlivých skladeb představit.

Na mých novějších albech se objevují po boku českých hudebníků další zahraniční hosté, jako norská zpěvačka (a saxofonistka) Sissel Vera Pettersen (Blood Sings), švédský bubeník Jon Falt a francouzský klarinetista a saxofonista Antonin-Tri Hoang (Uncertainty). 

V čistě “tuzemském” stálém složení jsme natočili má dvě poslední alba: Early Music a Hard To Understand.

Hudební ocenění

Ačkoli se to z počtu koncertů mé kapely nezdá, na nepřízeň posluchačů i odborné veřejnosti si díky Bohu stěžovat nemohu. Má alba Early Music, Uncertainty, Little Things, A Question To All Your Answers a Present Past byla oceněna cenou Anděl jako nejlepší česká jazzová alba příslušného roku.

Jaromír Honzák, Luboš Soukup a Martin Novák na předávání Ceny Anděl 2017

Album A Question To All Your Answers se navíc v roce 2009 umístilo na 3. místě v kategorii instrumentálního jazzu mezinárodní soutěže amerického sdružení Just Plain Folks. 

Skladba Constant Struggle z alba Present Past se zalíbila americkému vydavateli realbooků Chucku Sherovi natolik, že ji zařadil do svého “European Realbook” a skladbu Forward z alba Uncertainty pěkně rozpitvává jako příklad použití “crossrhythm” ve své učebnici rytmu (The Rhythm Book) kytarista Rory Stuart.

Složení kapely

Portrét kytaristy Davida Dorůžky

Ze svých současných spoluhráčů spolupracuji nejdéle s Davidem Dorůžkou, který hrál už na mém druhém albu (Earth Life) ve svých 18 letech. Při tomto natáčení se David seznámil se španělským bubeníkem Jorge Rossym, se kterým o mnoho let později natočil David své album Wandering Song.

Davidovým sólovým debutem ale bylo album Hidden Paths, které natočil v New Yorku, kde žil v letech 2002-3. Předtím vystudoval skladbu a improvizaci na Berklee, kde obdržel plné stipendium a také několik ocenění, např. Wayne Shorter Award a Jimi Hendrix Award. V létě 2000 se David zúčastnil mistrovského kurzu pro mladé hudebníky v Aspen v Coloradu, kam byl vybrán jako jediný kytarista na doporučení Pata Methenyho.

David je bez přehánění světová extratřída. Byl jsem svědkem jeho hudebního zrání od jeho 14 let a pamatuji se, že David dlouho nemohl pochopit, že lidé při hraní dělají chyby. On je totiž nedělal. Setkání s Davidem bylo pro mě jedinečnou zkušeností být u zrodu velkého muzikanta. Ve světě o něm vědí — David pravidelně spolupracuje se zahraničními muzikanty ne jejich nebo svých vlastních projektech. 

Portrét pianisty Víta Křišťana

Vítka Křišťana jsem uslyšel poprvé u přijímacích zkoušek na VOŠ při Konzervatoři J. Ježka. Hrál krásně, nicméně nastoupil raději na známou jazzovou katedru do Katowic. Odtud později přestoupil do dánského Odense, takže jsem o něm několik let neslyšel. Po jeho návratu jsme se začali potkávat častěji a vyústilo to až do mého angažmá ve Vítkově triu s bubeníkem Romanem Víchou.

Trio se stalo základem pozdějšího Vítkova projektu Imprints, na kterém se projevil jako skvělý skladatel, schopný přenést posluchače do mnoha různých světů. Vítek je pianista dokonale splňující mé představy – moderní, otevřený všem stylům a nesmírně kreativní. Spojuje nás i kladný vztah k inteligentnímu popu a z něj plynoucímu respektu k hudbě, kde síla výpovědi nezávisí na počtu zahraných not. 

První album, na které jsem Vítka přizval, bylo Blood Sings, covery písní Suzanne Vega. Vítek zde zafungoval naprosto skvěle a svým pojetím hry a zvuku povznesl zvuk kapely na novou úroveň. Vítek nadále těží ze svých polských a dánských kontaktů a jeho polem působnosti je Evropa.

Portrét bubeníka Martina Nováka

S Martinem Novákem jsem si poprvé zahrál v Najponkově triu. Tenkrát mladičký bubeník poctivě swingoval a bylo znát, že má k Najponkovi velký respekt. O pár let později jsem se s Martinem setkal na festivalovém koncertě s triem Davida Dorůžky a spadla mi brada – ten stále ještě mladičký bubeník se neuvěřitelně rozvinul a jeho hra rozkvetla kreativitou.

Z Martina se brzy stal snad nejuniverzálnější a nejvyhledávanější bubeník nejen jazzové scény, takže mám velké štěstí, že se mu do diáře vejde i hraní s mojí kapelou. Mezitím si stihl vystudovat Jazz Institute v Berlíně, což mu dále rozevřelo křídla a hraní s ním je velká radost.

Portrét saxofonisty Luboše Soukup

Luboš Soukup byl naším studentem na VOŠ při Konzervatoři J. Ježka a je to jeden z těch lidí, u kterých víte hned od počátku, že jdou odhodlaně a bez kompromisů za světlem majáku tam někde v dáli. Lepší absolventský koncert si nepamatuji a Lubošova následná cesta do Katowic a Kodaně, kde se po studiích usadil, je cestou lemovanou mnoha tvůrčími experimenty a souběžnou intenzivní prací na mnoha projektech v Kodani i v Praze.

V roce 2017 obdržel v Dánsku z rukou spoluhráčky Milese Davise Marilyn Mazur prestižní cenu Objev roku. Jedním z Lubošových aktuálních projektů je jeho spolupráce s Lionelem Loueke. Jejich společné album Země zní, jakoby ti dva spolu vyrůstali v africké čtvrti Kodaně…

Luboš mě angažoval do svého Points Septetu a já jeho do svého kvintetu, počínaje albem Early Music. Jeho hra na tenor saxofon a klarinet přesahuje mou fantazii.

{{playListTitle}}

{{classes.artistPrefix + ' ' + list.tracks[currentTrack].album_artist}}
{{list.tracks[currentTrack].track_title}}
{{list.tracks[currentTrack].album_title}}
{{classes.skipBackward}}
{{classes.skipForward}}
{{this.mediaPlayer.getPlaybackRate()}}X
{{ currentTime }}
{{ totalTime }}