Honzák a Viklický v mezinárodních sestavách

Album cover: Getting There Together | Jaromír Honzák Quintet

V záplavě domácích jazzových desek figurují i dvě pozoruhodné
mezinárodní sestavy, které kolem sebe shromáždili basista Jaromír Honzák
a hráč na klávesové nástroje Emil Viklický.

Basista Jaromír Honzák si na své album Getting There Together pozval
polského pianistu Kubu Stankiewicze, se kterým se seznámil na Berklee
College, a jeho přítele saxofonistu Piotra Barona. Vedle nich jsou tu ještě
kytarista Petr Binder, bubeník Pavel Zbořil a v jedné skladbě Honzákův
dávný kamarád z teplické konzervatoře, houslista Martin Zbrožek.

Jednotlivé nahrávky nabízejí různá obsazení i stylové typy:
v rytmické skladbě Today se Honzák blýskne jako výborný instrumentalista,
který patří k naší basistické špičce; triová a kvartetní čísla bez
polských hostí nebo kolektivně vytvářená titulní skladba se blíží
dnešnímu „kontrolovaně volnému“ muzicírování tak, jak to u nás
slýcháme jen zřídka; na kvartetech s pianem a saxofonem mají Honzákova
témata (např. October in Poland) tak výrazný melodický i náladotvorný
náboj, že by mohla aspirovat na moderní standardy; a společná verze
jediného převzatého standardu (You And The Night And The Music) je prostě
dokonale šlapající moderní mainstream.

Na projektu Food Of Love si Emil Viklický spolu s basistou Robertem
Balzarem našli dva anglické partnery; bubeníka Davida Wickinse, lektora
loňské frýdlantské letní dílny, a saxofonistu Juliana Nicholase. Ten se na
společných nahrávkách podílí i třemi skladbami včetně titulní Food Of
Love. Charakter desky naznačuje už první snímek – Weeping &
Wayning – se zřejmým náznakem na „mňoukavou“ sopránku Waynea
Shortera. Shorterovskou tendenci ke kompozičnímu ztvárňování dojmů
z dnešního světa připomínají i Viklického vlastní skladby, jemné
náladové a pocitové obrázky, například Lístek osiky nebo Ještě ne, což
se ovšem nevylučuje s náležitým důrazem klavírního zvuku v sólech
i v doprovodu. Byť jde o studiové nahrávky, působí album
s bezprostředností klubového vystoupení. Celkové ladění (včetně
Balzarova autorského příspěvku Ginette) však zůstává v trochu
přemítavé, uvážlivé poloze: místo „bezproblémového“ chorusového
hraní se i v této poloze dnešního jazzu setkáváme s větší dávkou
reflexe a podnětů k přemýšlení.

Lubomír Dorůžka, MF DNES

{{playListTitle}}

{{list.tracks[currentTrack].track_title}}
{{list.tracks[currentTrack].album_title}}
{{classes.skipBackward}}
{{classes.skipForward}}
{{this.mediaPlayer.getPlaybackRate()}}X
{{ currentTime }}
{{ totalTime }}