Getting There Together

Piotr Baron – ts,ss,

Kuba Stankiewicz – p,

Jaromír Honzák – b,

Pavel Zbořil – dr,

Peter Binder – g,

Martin Zbrožek – vi

1 CD Pylyjazz,
P & J Music

Účast dvou polských hudebníků, Piotra Barona a Kuba Stankiewicze, na
tomto mezinárodním projektu Jaromíra Honzáka mne přiměla, abych po létech
položil na černý vinyl tehdy dominantního Supraphonu a znovu vyslechl, co
před 10 lety rozčeřilo poklidné vody českého jazzu, totiž Česko-polský
big band. Není to dávno pouze rozdílným obsazením (3 až 5 hudebníků
proti 14), co odlišuje mnohem méně halasně uvedené a patrně
i přijímané Honzákovo album od tehdejší události roku. Sám leader Milan
Svoboda při konferování 1. mezinárodního jazzového festivalu v Hradci
Králové trefně poznamenal, že bývaly doby, kdy jsme mohli ke svým
severním sousedům vzhlížet s obdivem. Nevím, jestli jsou dnes síly
vyrovnány, jestli se polští kolegové zdržovali čekáním. Honzák a jeho
spoluhráči vedou rozhovor přinejmenším na stejné úrovni a vzácně se
shodli na projektu veskrze intimním, inteligentním a přitom šťavnatém.
Proti módnímu jazz-rocku Svobody a spol. nabízejí více nálad, chutí a
vůní, jsou jazzovější, i když také zde nacházíme reflexe konkrétních
zaoceánských vzorů a vlivů. V Say Hello To Marc se Honzák upřímně a
nepokrytě hlásí k Bass Desires a účinně mu při tom pomáhá Peter
Binder, zastupující zde zároveň Frisella i Scofielda. Jestliže bicí Pavla
Zbořila nerusí a nestrhávají pozornost jen a jen na sebe, je to velký klad.
Ostatně i tento zkušený hráč se dočká několika klimaxů. Dlouho se
z dvouminutové kontrabasové introdukce klube lahůdka pro staromilce, jediný
standard disku – You And The Night And The Music, hraný hezky svižně.
V Today zůstává ve studiu jen kapelník a dokonale si stačí. Žádné
berličky efektů a multitrackingů, jen ten ušlechtilý dřevěný zvuk, jako
Glen Moore například. Vezměme už jen úvod alba: nejprve něžné pohlazení
akustickým pianem, po půldruhé minutě lahodný tenor, s ním se nenápadně
vloudí i basová linka, jakoby nešlo o nejdůležitější hlas. Teprve
v deváté minutě se na chvíli ujme slova. Žádná agresivita, jen a jen
chytré hraní. Má toto CD vůbec nějaké slabé místo? Snad chvílemi ne
zcela ladící sopránku. A závěrečné postesknutí: proč Zbrožkových
houslí jen jako šafránu? Tak dlouhodobí partneři by měli vytvořit mnohem
více. Zvlášť když Honzák prokazuje i vysoké schopnosti skladatelské. Ty
chválím stejně jako všecko ostatní a těším se na další věci!

Jan Beránek